Vladimír Šlajch - Varhanářství

Plasy

Varhany klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plasích patří bezesporu mezi nejvýznamnější díla evropského varhanářství druhé poloviny 17. století. Postavil je tehdy devětadvacetiletý mistr Abraham Starck z Lokte rok 1688. Svým počtem 29 znějících rejstříků byly dokonce větší, než původní disposice Mundtova nástroje v pražském týnském kostele – tyto varhany byly rozšířeny o dva další rejstříky teprve dle požadavků kolaudační komise. Již v dobových pramenech byly plaské varhany označovány za „krásný nástroj, jemuž rovný stěží najdeš v Čechách“. Ve srovnání s o 11 let mladším Starckovým nástrojem ve Zlaté Koruně, jsou plaské varhany postaveny ještě zcela v duchu a tradici nástrojů 17. století. Nacházíme zde řemeslné a technologické postupy známé spíše z nástrojů renesančních, disposice, sestavy smíšených hlasů a rozsah pedálu jednoznačně určují, že hlavní doménou je zde interpretace polyfonního vícehlasu chorálního typu. Díla Sweelincka, Scheidta, Scheidemana a dalších zde vyznívají v dokonalé podobě.

Ve výtvarném řešení ovšem již tehdy Abraham Starck předstihl dobu o mnoho let. V době, kdy se u nás ještě běžně stavěly nástroje s plochým prospektem, byl tento půdorysně bohatě členěný prospekt vyjímkou, právě tak jako respektování architektury kostela a rozdělení stroje do dvou částí podle okna.

Již koncem 18. století byla provedena zásadní přestavba, která zcela změnila podobu nástroje. Celá střední část hlavní skříně byla odstraněna a stroj takto rozdělen na dvě samostatné věže s volným průchodem mezi nimi. Hrací stůl(původně Spielschrank) byl přemístěn zezadu do skříně positivu, kompletně byla z těchto důvodů přepracována mechanika hrací i registrová. Do zvukové struktury nástroje naštěstí nebylo tehdy zasaženo. Teprve počátkem 20. století byly pražskou firmou E. Š. Petr provedeny některé změny v disposici v duchu doby, naštěstí ne příliš zásadní a nerekonstruovatelné. Od osmdesátých let 20. století byl nástroj již jen velmi omezeně hratelný, nová mechanika svou komplikovaností způsobovala četné problémy a silná byla devastace všech dílů červotočem. Okolo roku 2000 byly varhany rozebrány a jejich části zcela nevhodným způsobem uloženy na různých místech. Tento mimořádně vzácný nástroj se stal hříčkou v rukách podvodníků. Kromě tehdy téměř zničených varhan zmizelo též přes milion korun, dodnes nevrácených. Celá tato smutná historie je typickým příkladem neschopnosti současného systému a jeho úředníků zajistit velké restaurátorské akce. Jedině díky vstupu soukromého mecenáše se mohlo začít s rekonstrukčními pracemi, které proběhly v letech 2004-6.

Cílem prací byla přesná rekonstrukce původního stavu z roku 1688, to jest dostavba hlavní skříně do původní podoby, dostavba skříně positivu, rekonstrukce mechaniky, vzduchového systému, rekonstrukce kompletního trámového základu na kruchtě, rekonstrukce disposice a intonace. Původní výška ladění 460 Hz zůstala naštěstí v průběhu času zachována. Situace byla značně komplikována skutečností, že nástroj jsem pro restaurování přebíral rozebraný, na hromadách, v pytlích a bednách, díly silně poškozené působením vlhkosti a přímého deště.

Rejstříky:

• HW: Principal, Quintatön, Salicinal, Spillflöth, Copl major, Octava, Fugara, Copula minor, Grosse quint, Superoctav, Kleine quint, Sedecima, Mixtur 4fach, Cimbl 3 fach
• RP: Copl major, Flauto minor, Principal, Octava, Spitzflett, Quint, Sedecima, Mixtur 3 fach
• Ped: Subbass offen, Subbass gedeckt, Octav, Quint, Superoctav, Mixtur 4 fach

Nahrávky:

• ČR 3 Vltava - Jaroslav Tůma, Andreas Schröder, Rupert Gottfried Frieberger
• CD – Jaroslav Tůma